MR: Právě svítá,
ty ještě můžeš spát,
den mě vítá,
tam, kde to máš tak rád.
Projíždím městem,
kde každý kámen znáš,
snad vzpomínáš
jak já.
JB: Ach ano, vzpomínám.
Vzpomínám na tu zvláštní dívku,
která proletěla mým městem
a mým životem jako létavice.
Vzpomínám na ten podivuhodný den a noc
i na ráno, kdy jsme se rozešli jako přátelé.
Přátelé.
MR: Znáš každý chrám,
kašnu i náměstí,
já v dlani mám
od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám
chladivý bílý kov,
dík jemu znám
význam těch tří malých slov.
Ty a já.
To mě těší,
že ty jsi stále svůj,
na cestě pěší
neplatí žádné stůj.
Jdem znovu městem,
kde každý dům je náš,
ty vzpomínáš jak já.
JB: To je dobře, že jsi ráno zavolala.
Já, já jsem z toho byl bez sebe,
když jsi řekla, že jsi tady.
Já jsem na tebe nezapomněl,
ani na náš tanec v nočním parku,
ani na tvou přiléhavou sukni,
ani na slova jednoho básníka.
Jak bych mohl zapomenout.
MR: Znáš každý chrám,
kašnu i náměstí,
já v dlani mám
od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám
chladivý bílý kov,
dík jemu znám
význam těch tří malých slov.
Znáš každý chrám,
kašnu i náměstí,
já v dlani mám
od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám
chladivý bílý kov,
dík jemu znám
význam těch tří malých slov.
Ty a já.
|
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:.jpg)
Marie Rottrová:.jpg)
Marie Rottrová:
