Půlnoc je pro mě ránem,
to je ámen se spaním,
půlnoc je pro mě ránem,
tma je rádcem nezvaným.
Od této noční hodiny dál,
od této noční hodiny dál,
stále jeden nápěv odháním,
stále jeden nápěv odháním.
Hvízdal si ho v létě jednou vítr po polích,
nápěv nočních snů a větrů, křídel sokolích,
hvízdal si ho pták, co letěl z dálky domů spát,
vím, že i ty hvízdal bys ho rád.
Dlouho mi tu píseň nosí půlnoc na můj práh,
ráno potom mám sto chutí zůstat v peřinách,
nápěv nočních snů a větrů, ptáků, stromoví,
zítra mi svůj příběh dopoví.
Půlnoc je pro mě ránem,
už je spánek ztracený,
píseň sedla právě
na mou římsu okenní.
Od této chvíle zpívám i já,
od této chvíle zpívám i já,
píseň, co se léty nemění,
píseň, co se léty nemění.
Dlouho mě její nápěv učil zpívat vodopád,
na píšťalu mě vánek učil tóny lehce hrát,
nápěv nočních snů a větrů, píseň nevinná,
píseň, kterou láska začíná.
Dlouho mi tu píseň nosí půlnoc na můj práh,
ráno potom mám sto chutí zůstat v peřinách,
hvízdal si ji pták, co letěl z dálky domů spát,
vím, že i ty hvízdal bys ji rád,
vím, že i ty hvízdal bys ji rád,
vím, že i ty hvízdal bys ji rád...
|