Šel čas jak říční proud,
den za dnem, týden, věk,
v mém srdci zůstal kout,
kde kvete záhon dávných vzpomínek.
Čas naši lásku svál,
jak vítr tenkou nit
i trošku snů mi vzal,
však sotva vzpomínky mi může vzít.
Jen se, moje milá, dobře měj,
mě už nebolí být sám,
teď už rád a bez lítostí vzpomínám.
Čas naši lásku svál,
jak z peří utkanou,
však louky voní dál
a moje vzpomínky mně zůstanou
dál a navždycky mi zůstanou.
Kde kvete záhon dávných vzpomínek.
Však sotva vzpomínky mi může vzít.
Jen se, moje milá, dobře měj,
mě už nebolí být sám,
teď už rád a bez lítostí vzpomínám.
Čas naši lásku svál,
jak z peří utkanou,
však louky voní dál
a moje vzpomínky mi zůstanou
dál a navždycky mi zůstanou.
|
Karel Hála:
Karel Hála:
Karel Hála:
