Jsem dívka křehká jako motýlek,
dech jako vánek a hlásek jako Křemílek,
sním, že jsem vílou Amálkou.
Mám lýtka pevná hvězdy baletní,
přesto se rdím, když se móda změní na letní,
jsem dívka s přísnou morálkou.
Vždyť naše ves
zítra i dnes,
má svoji hezkou českou listonošku,
schopnou oběti,
když dědu poškádlím o něco víc,
babička žárlí.
Dávno už nepočítám kilásky,
nejradši mám, když mi dopis voní od lásky,
s ním chvátám tempem expresním.
A kdybych náhodou byla někdy cvalíkem,
projdu se k hájovně třikrát denně s balíkem,
za pár týdnů svůdně zeštíhlím.
Vždyť naše ves,
tady je les,
musí mít hezkou českou listonošku,
vhodnou k objetí,
kdo to tu huláká,
v lese jsem pes,
stůj nebo střelím.
Nestřelí ! Střelí !
Nestřelí ! Střelí !
Nestřelí !
Lásky jsou někdy frašky rošťácké,
proto se já radši držím tašky pošťácké,
málokdy tam schází adresát,
tak to má být,
až přestanu číst,
asi začnu si psát.
|
Laďka Kozderková:
