Ruka podává škvírou telegram,
slova nezdárná křičí budeš sám,
sbírej natáčky, přidej cukrátka,
všechno vyházej, končí pohádka.
Pošťák přináší zprávu bez háčků,
ve dvou slovech pak hledej vytáčku,
koukni do skříně zrakem žebráka,
citům vykládej, už mě neláká.
Láska na dálku, věčný čekání,
piju ze šálku, černý zklamání,
proč tu sedím sám, přesto nechápou,
smutek odchází, spěchá černou tmou.
Domy obcházím, hledám pošťáky,
na dlaň vysázím čtyři šesťáky,
smutkem popíšem metry chodníku,
až to přelouskáš, zaplač ve stínu.
Pošťák přináší zprávu bez háčků,
ve dvou slovech pak hledej vytáčku,
koukni do skříně zrakem žebráka,
citům vykládej, už mě neláká.
Láska na dálku, věčný čekání,
piju ze šálku černý zklamání,
proč tu sedím sám, přesto nechápou,
smutek odchází, spěchá černou tmou.
Domy obcházím, hledám pošťáky,
na dlaň vysázím čtyři šesťáky,
smutkem popíšem metry chodníku,
až to přelouskáš, zaplač ve stínu.
Smutkem popíšem metry chodníku,
až to přelouskáš, zaplač ve stínu,
smutkem popíšem metry chodníku,
až to přelouskáš, zaplač ve stínu.
|
Milan Černohouz:
