Kern
(55)
(22)
(10)
(0)
(0)
(3)
(1)
|
|
|
Kern - Zídka bláznů Kern - Zídka bláznů |
| Z bouře vstáváš tichá
a ptáš se bílých stěn,
průvan křídel plášťů najednou
uspal touhu změn.
V tvém soukolí
skříplo poprvé
a výškou lákal tě dům,
ó, kdo by chtěl nad hloubkou stát.
Čas prý rány zhojí,
jasně, smích je strom,
na zdi jména ukryl monogram,
úsvitem zní zvon.
V tvém soukolí
skříplo podruhé
a spánek omámil lék,
couvat je zlé v závějích dnů.
Dlouze shlížíš z oken,
ten ústav ční jak loď,
pod pláty zdí tvé srdce tiše spí,
blízkost šílená.
Ta víra cest,
že jdeš si na svou pěst,
už nás nerozdělí,
tak můžeš,
můžeš přelézt
tu zídku bláznů.
Tu zídku bláznů,
tu zídku bláznů.
|
| |