Kavka: Hm, hm,
ach, ty jsi úžasná.
Mám ve slovníku na tisíce výrazů,
když říct ti smím své vyznání,
znám plno krásných příměrů a obrazů,
však oněmím, když zřím tě znenadání.
Hm, hm, ach, ty jsi úžasná,
hm, hm, to dávno vím,
hm, hm, to přec je řeč jasná,
hm, hm, víc nemluvím.
Já nejsem schopen říci slovo jediné.
Allanovy: Ó, jedíné.
Kavka: Když tebe vidím,
tu je rázem srdce mé.
Allanovy: Ó, ztracené.
Kavka: Hm, hm, když s tebou býti smím,
hm, hm, víc.
Spolu: Nemluvím.
Allanovy: Co vlastně to tvé hm, hm znamená,
tap tara rara ta,
když značí, že se tobě líbím, jsem celá blažená.
Kavka: Hm, hm, ach, ty jsi úžasná,
hm, hm, já rád tě mám.
Kavka: Hm, hm.
Allanovy: Tap tara rara.
Kavka: Hm, hm.
Allanovy: Tap tara rara.
Kavka: Hm, hm.
Allanovy: Tap tara rara...
|
