Petra: Tam na horách Kutných
kámen kvete
stříbrnýma kvítkama
a každý ten kvítek,
můj ty světe,
tvoji kouzelnou moc má.
Lidem moudrým hlavy plete
a bere jejich duším klid,
lakomstvím jejich srdce hněte,
chtějí mít víc než blahobyt.
Tam na horách Kutných
kámen pláče
stříbrnýma slzama
a každá ta slza
je jak ptáček
se zlomenýma křídlama.
Zdeněk: Lidem moudrým hlavy plete
a bere jejich duším klid,
lakomstvím jejich srdce hněte,
chtějí mít víc než blahobyt.
Petra: Sudičky ty ti, chlapče, přejí,
to, co ty ještě netušíš,
chvíli pláčou, chvíli se smějí,
zvonky zvoní a ty spíš
a ty spíš, á, á, á.
Zbor: Vínečko, vínečko
zhluboka teče,
prý pravdu odkrývá
jak vášeň meče,
la la la la...
Vínečko, vínečko,
při tobě zpívám,
při tobě do očí
lásce se dívám,
la la la la ...
Vínečko, vínečko,
tváře ti hoří,
přitom je vínečko,
svět se zboří,
la la la la ...
Zdeněk: Jen vzteku blesk
a kordů lesk
a jejich třesk.
Zbor: To je souboj.
Zdeněk: Odlitý dech,
pochopí spěch,
šetří ti pěch.
Zbor: Souboj.
Zdeněk: Život je nic,
spadlej líc,
jeden brát
a druhý dát.
Zbor: To je souboj, souboj.
Zdeněk: Vrací ti čest,
podrostlá lež,
pro chlapi test.
Petra: A smrti křest.
Zbor: To je souboj.
Zdeněk: Kamarád,
chlap chlapa škrt,
osud se zvrt.
Zbor: Souboj.
Petra: Život je dík,
tak co mám říct,
v sebe brát,
co mám ti dát.
Zbor: Souboj, souboj,
lesk, třesk, plesk.
Petra: Jen pouhý stesk.
Zbor: Lesk, třesk, plesk.
Petra: Jen pouhý stesk.
Zbor: Lesk, třesk, plesk.
Petra: Á, á, á ...
Zbor: Lesk, třesk, plesk,
souboj, souboj,
souboj, souboj.
Petra: Padaly, padaly
divokou závratí,
těm, které čekaly,
chlapci se nevrátí,
chlapci se nevrátí.
Zbor: Myslel si, že už jsi trop,
najednou máš v sebe strop,
okno obzorů je náhle dokořán,
tiše říkáš si: Odkud to znám ?
Byl jsi jen ty a tvůj hřích,
najednou se vítr zdvih
a dnes slyšíš hlasy
jak zní ze všech stran
a teď slyšíš hlasy
jak zní ze všech stran.
Zdeněk: Mít koho slyšet,
mít s kým být tiše,
poslouchat, mluvit
a mít s kým.
Slova jak z plyše,
slova jak z biče,
všechna ta slova
uslyším.
Petra: Krvou plamen toulavý
jiskrám o snech vypráví,
jen blázen ho zhasíná,
srdce hoří, plamen hoří,
vzpomíná.
Tam na horách Kutných
kámen kvete
stříbrnýma kvítkama
klidně st ten kvítek
odtrhněte,
jen trhejte svýma rukama.
Jinam vám ten kvítek
hlavy splete,
začněte toužit další mít
a když si další
nenajděte,
ztratíte důvod proč dál žít.
Petra a Zdeněk: Tam na horách Kutných
kámen věří
a já v jeho pravdu věřím s ním,
a i když je pravda jen lehčí peří,
kámen je těžký, já to vím.
Sudičky se tě, chlapče, ptají,
kolik je toho, co už víš
a pak tvé činy sečítají,
dobré i špatné a ty spíš
a ty spíš, á, á, á...
Zbor: Vínečko, vínečko,
zhluboka teče,
zahoďte muškety,
zahoďte meče,
la la la la ...
Vínečko, vínečko
zhluboka teče,
hej.
|
Zdeněk Merta:
Iveta Bartošová:
