Vysoko nad Ruzyní,
vysoko nad světem,
ve vzduchu bez hranic
stává se dítětem.
Dítětem bez starostí,
co bude do příště,
starosti leží si
na trávě letiště.
Vysoko nad Ruzyní,
vysoko nad zemí,
vysoko nad městem,
vysoko nad všemi
já lítám, já lítám,
já lítám, já lítám.
Silnice, kde se vine,
tenounká jako nit,
chystá se mravenec
s druhými závodit.
Pode mnou teče řeka,
jak slza po tváři
a temné údolí
je důlek v polštáři.
Pode mnou leží domy,
kostičky stavebnic,
doutníky komínů
bafají z plných plic.
Zatím, co snad na ty věci
stokrát změna padla,
ty hledíš nahoru
a říkáš: Letadlo lítá,
lítá, lítá, líta.
Vysoko nad Ruzyní,
vysoko nad zemí,
vysoko nad městem,
vysoko nad všemi
já lítám, já lítám,
já lítám, já lítám.
|
Jiří Štědroň:
Petr Kolář:
Apollo:
