Obloha je hvězdným plechem pobitá,
po dláždění klepotají kopyta,
na nábřeží mlha leží
a kůň stěží nocí běží,
drožkářův stín v bouřce
po zdech klopýtá.
Na nároží narazil však na muže,
kterej čeká, kdo mu z louže pomůže,
má potíže, zemská tíže
nutí ho, že spad z refíže,
takže níže upadnout už nemůže.
V hlavě mám podivný sny,
jím dávám vinu,
že jsem se měsíce tady v louži lek
a protože mám kocovinu,
drožkáři na nároží jsem řek.
Za tři zlatý zuby,
rouško na kozlíku,
voz mě do večera kolem náměstí,
za čtyři úsměvy,
nebo za šest vzlyků,
předhoň to moje neštěstí.
Když je ti to málo,
on ti někdo přidá,
koňská síla se snad tolik neplatí,
za to cosi stojí
jedna lidská bída,
abys trochu trhnul opratí.
Za tři zlatý zuby,
rouško na kozlíku,
voz mě do večera kolem náměstí,
za čtyři úsměvy,
nebo za šest vzlyků,
předhoň to moje neštěstí.
Když je ti to málo,
on ti někdo přidá,
koňská síla se snad tolik neplatí,
za to cosi stojí
jedna lidská bída,
abys trochu trhnul opratí.
|