Že jsi se mnou je souhrn náhod,
sám vlastně nevím, v čem to tkví,
jen mě snášíš snad víc
než-li ty ostatný.
Proč jsem právě já takhle poctěn,
hmm, nejsem si jist svou zásluhou,
jen, jen mě snášíš
a já beru věci tak jak jsou.
Ty, která ženou máš mi být
a tajíš pod rtěnkou svůj smích,
jenom dál buď se mnou
ve dnech nejlepších i zlých.
Že jsi se mnou pro mě prý štěstí,
ó, máš se mnou spíš jen křiž,
vsadím rád sto proti šesti,
to, co nevím, že ty víš.
A přesto rád jsem, že mě snášíš,
nejsem idol žen, tu soudnost mám
a ty mě znáš a chápeš,
což je víc než zázrak sám.
Ty, která ženou máš mi být
i tělem, duší svou, vším,
jenom dál pojď se mnou
ke dnům nejlepším i zlým.
To snad dá se nazvat láskou,
to snad dá se nazvat láskou,
co já vím.
|
Karel Černoch:
Karel Černoch:
Karel Černoch:
