Tak se prvním láskám kulatí bříška, zmizelo kouzlo věčnosti,
sundám z brýlí růžová sklíčka
a snad z prosté vděčnosti,
píši jim píseň
smířlivou,
nechť zaženou tíseň,
když děti řvou,
Písnička o tom, že vše, co je živé
živým zůstává,
nechť city jež jsou proměnlivé,
těší představa.
Že byli jsme a budem
dík nesmrtelné duši,
tušíš, co mám za lubem,
tak zacpi dívčí uši.
Miláčku, mělas být navždy má,
co stalo se, to mělo přetrvat,
miláčku, má lásko jediná,
nějak se to všechno pos....změnilo.
Vše se veze, vše se mění,
skončilas na VŠE,
našla jsi se, což se cení,
jen mě to říct ne i de.
Já jen tak zvolna
pozoruji změny,
má cesta je kolmá,
tak jsem furt nakloněný.
Už nejsem tím, kdo zbožně vzhlíží
k vedoucímu tábora,
naopak, mě starost tíží
a koukám se seshora.
Jak letní lásky rozbíjejí srdce,
když plavovlásky podlehnou, rce.
Miláčku, na vždycky budeš můj,
líbej mě a něžně opatruj,
miláčku, navždy při mně stůj a líbej,
líbej, líbej, liebe, liebe, liebe, líbej.
Zůstal jsem ti odevzdaný,
vývojově pozadu,
ty vdaná, já nezadaný,
očividně jde o zradu.
Má milá mám tě vrytou hluboko,
mámila si mě snad jen naoko.
Tak končí všichni optimisté,
jimž se život nevede,
proto vy, co podšelvy jste,
nechte si to pro sebe.
Může se státi,
že to s chlapem zamává.
když je z první lásky máti,
to se těžko ustává.
|