Karel: Jdou chvíle, jdou,
něco nám z nich zůstává,
pár tónů písní,
co svál čas přísný,
zní tu dál
v mých představách.
Lucie: Jdou chvíle, jdou,
je z nich šňůra šlépějí,
ať hůl čas láme,
dá tón ta kámej,
svítí tmou svou nadějí.
Spolu: S muzikou, s muzikou,
má i zápor na dně spoustu kladů,
s tou muzikou
cítíš, jak by náhle vítr zadul,
s tou muzikou
najdeš v plískanici příslib jara,
s tvou muzikou
můžeš mít i dát
radost velikou.
Lucie: Jdou chvíle, jdou,
v jednu dlouhou splývají.
Karel: Když písně stárnou,
tu krásu tvárnou
byl by hřích
v nich nenajít.
Spolu: Jdou chvíle, jdou,
šedá střída zářivou
a krása mýtů
dál v písních zní tu,
čas má vládu zdánlivou.
S muzikou, s muzikou,
má i zápor na dně spoustu kladů,
s tou muzikou
cítíš, jak by náhle vítr zadul,
s tou muzikou
najdeš v plískanici příslib jara,
s tvou muzikou
můžeš mít i dát
radost velikou.
S tou muzikou
najdeš v plískanici příslib jara,
s tou muzikou,
můžeš mít i dát
radost velikou.
S tou muzikou
má i zápor na dně spoustu kladů,
s tou muzikou
cítíš, jak by náhle vítr zadul,
s tou muzikou
najdeš v plískanici příslib jara.
|
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
