Jaroslav:
Bývalas Ágnes jak mladý víno,
při prvním polibku se každej zpil,
pro tebe, Ágnes, jak pro žádnou jinou,
den začal půlnocí a krátkej byl.
Mívalas, Ágnes, tělo tak bílý,
jako je nejhladší bělostný sníh,
dovedlas, Ágnes, milovat jen chvíli
a nikdo nevěřil, že to byl hřích.
Spolu:
Víno dál teď na jazyku válej,
starý víno, ročník dvacetšest,
když ti chutná, tak si klidně nalej,
je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd.
Jaroslav:
Už nevíš, Ágnes, kdy přišli vrásky,
kdy tvý rty změnili se v růžovej kříž
a tělo, Ágnes, od samý lásky,
to krásný tělo svý neuvidíš.
A teď tu, Ágnes, na rohu stojíš,
kdyby šel polda, tak se ztratíš včas,
jen vínu, Ágnes, i když se bojíš,
jen vínu prospěje proležet čas.
Spolu:
Víno dál teď na jazyku válej,
starý víno, ročník dvacetšest,
když ti chutná, tak si klidně nalej,
je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd.
Víno dál teď na jazyku válej,
starý víno, ročník dvacetšest,
když ti chutná, tak si klidně nalej,
je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd.
|
Marie Rottrová:
.jpg)
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:.jpg)
Marie Rottrová:
