Za městečkem vedle zámku
tábor vojenský stál,
tam bubeník velkou láskou
ke krásné markýze vzplál.
A když dala z okna
pro něj znamení,
začas velkou láskou
byli zmámeni.
Když v zámku bubeníček
vstoupil na chodníček,
markýza bílým šátkem
mávala mu vstříc.
A trubač k spánku troubil,
on se ještě snoubil,
v aleji, kde markýze
líbal nežnou líc.
Trumpety hlas volá,
pojď, chlapče, spát,
nesmíš ho, markýzo,
víc zdržovat.
A malý bubeníček
vyšel na chodníček,
ráno už neměl čas
markýze sbohem dát.
Trubač troubil časně zrána,
slunce vycházelo,
kolem zámku do neznáma
vojsko tam odcházelo.
Dnes markýza krásná
smutně usíná,
na ten vlahý večer
sladce vzpomíná.
Když v zámku bubeníček
vstoupil na chodníček,
markýza bílým šátkem
mávala mu vstříc.
A trubač k spánku troubil,
on se ještě snoubil,
v aleji, kde markýze
líbal nežnou líc.
Trumpety hlas volá,
pojď, chlapče, spát,
nesmíš ho, markýzo,
víc zdržovat.
A malý bubeníček
vyšel na chodníček,
ráno už neměl čas
markýze sbohem dát.
|
