A slunce hřeje dál,
slunce hřeje dál,
za mými zády hrál,
orchestrion hrál.
Slova skřípavá
bez nálady,
sóla bubínků
melou rady,
ať slyší, kdo se bál,
kdo se v noci bál.
Dávno znám divný pocit,
zlý divný pocit rákosí,
znám i strach krásy růží,
když sucho dlouho v trávě spí.
Půjdeš dál, trubky zlato sbírají,
hraj hostům, kteří dávají
a nepláčou
a říkají.
Ráda mám divný pocit,
z té hudby šumu rákosí,
lámu strach krásy růží,
když sucho dlouho v trávě spí.
A sním, že rád budeš
se mnou v noci stát
a já budu trubky zpovídat,
proč orchestrion přijel,
proč dokola refrén hrál.
A slunce hřeje dál,
slunce hřeje dál,
u srázu výkřik stál,
orchestrion hrál.
Slova zoufalá
bez nálady,
nač tu budu stát
k němu zády
i když se o mně bál,
jako já se bál.
Dávno znám divný pocit,
zlý divný pocit rákosí,
znám i strach krásy růží,
když sucho dlouho v trávě spí.
Půjdeš dál, trubky zlato sbírají,
hraj hostům, kteří dávají
a nepláčou
a říkají.
Ráda mám divný pocit,
z té hudby šumu rákosí,
lámu strach krásy růží,
když sucho dlouho v trávě spí.
A sním, že rád budeš
se mnou v noci stát
a já budu trubky zpovídat,
proč orchestrion přijel,
proč dokola refrén hrál.
Proč orchestrion přijel,
proč dokola refrén hrál,
proč orchestrion přijel,
proč dokola refrén hrál.
|