Po stopách mých, mé můry mě honí i tmou, která mě nenechá spát. Ale každý ví, že se nad ránem skloní a že si chce s náma jen občas hrát. Pod kamením, co se pod nohama drolí, co o něj občas zakopávám, je znamení, že jsem tu jen pro ní, pro tu správnou cestu, co mě vede dál. Po stopách mých zpátky se vracím, v koši zvadlý růže, kdo jim dá zas vody pít. A dál se po cestě ztrácím i kdyby zbyla ze mě kůže, kudy chci můžu jít, kudy chci můžu jít. Po stopách mých mé můry mě honí, ale většina z nich se mi jenom zdá. I na vršcích ledy tají a možná, že roztaju i já. Po stopách mých zpátky se vracím, v koši zvadlý růže, kdo jim dá zas vody pít. A dál se po cestě ztrácím i kdyby zbyla ze mě kůže, kudy chci můžu jít. Po stopách mých zpátky se vracím, v koši zvadlý růže, kdo jim dá zas vody pít. A dál se po cestě ztrácím i kdyby zbyla ze mě kůže, kudy chci můžu jít, kudy chci můžu jít. Tam, kde chci, budu hrát, do rána zpívat, do rána tancovat. Tam, kde chci, můžu jít, tam, kde chci, budu hrát, hmm, hmm, do rána zpívat, do rána tancovat. Tam, kde chci, můžu jít, tam, kde chci, budu hrát, hmm, hmm, do rána zpívat, do rána tancovat.