Po stopách mých,
mé můry mě honí
i tmou,
která mě nenechá spát.
Ale každý ví,
že se nad ránem skloní
a že si chce s náma
jen občas hrát.
Pod kamením,
co se pod nohama drolí,
co o něj občas
zakopávám,
je znamení,
že jsem tu jen pro ní,
pro tu správnou cestu,
co mě vede dál.
Po stopách mých
zpátky se vracím,
v koši zvadlý růže,
kdo jim dá zas vody pít.
A dál se po cestě ztrácím
i kdyby zbyla ze mě kůže,
kudy chci můžu jít,
kudy chci můžu jít.
Po stopách mých
mé můry mě honí,
ale většina z nich
se mi jenom zdá.
I na vršcích
ledy tají
a možná,
že roztaju i já.
Po stopách mých
zpátky se vracím,
v koši zvadlý růže,
kdo jim dá zas vody pít.
A dál se po cestě ztrácím
i kdyby zbyla ze mě kůže,
kudy chci můžu jít.
Po stopách mých
zpátky se vracím,
v koši zvadlý růže,
kdo jim dá zas vody pít.
A dál se po cestě ztrácím
i kdyby zbyla ze mě kůže,
kudy chci můžu jít,
kudy chci můžu jít.
Tam, kde chci, budu hrát,
do rána zpívat,
do rána tancovat.
Tam, kde chci, můžu jít,
tam, kde chci, budu hrát,
hmm, hmm,
do rána zpívat,
do rána tancovat.
Tam, kde chci, můžu jít,
tam, kde chci, budu hrát,
hmm, hmm,
do rána zpívat,
do rána tancovat.
|
