Nejlepší život má přec jen fantasta, to, co nemá, to si vymyslí, však plánů snad má na sta, většinou však nesmysly. Největší z nich ale vyniká, monštrum s účinností horečnou, že jen v taxametru starý zámky z větru, když jde večer se slečnou. Kdybych já byl náměsíčník a ty náměsíčnice, po střechách bychom šli spolu v tmách, jak stíny dva ve svitu měsíce. Bez obav, že v Mléčné dráze s Velkým vozem srazím se, blíž a blíž k nebi a k hvězdám blíž, bych s tebou stoupal po římse. A kdyby snad chtělas mi dát polibek z lásky bezední, nemoh bych víc, než tobě říct, pojď se mnou na hromosvod rozhledny. Po střechách pak spolu zpátky, v očích světlo měsíce, líbal by tě náměsíčník a mně náměsíčnice.