Smyl
déšť už dávno pláč,
smyl
a já vím teď zač
vzdávám svůj dík.
Smyl
tichá prokletí,
smyl
a já vzápětí
vzdávám svůj dík.
Nemohou být dva stejné deště,
jako nemohou být dva stejní lidé,
jeden přináší štěstí, druhý smutek,
jeden přináší duhu, druhý zaplaví kraj.
A někdy jako by nebe plakalo,
nade mnou, nad tebou,
nad těmi, které znám,
nad těmi, které neznám,
ale spojuje nás jeden déšť.
A svým steskem jako by nebe
chtělo vykoupit můj,
tobě, můj posvátný dešti,
tobě, má vyslyšená prosbo,
já vzdávám svůj dík.
Smyl
déšť už dávno pláč,
smyl
a já vím teď zač
vzdávám svůj dík.
Smyl
tichá prokletí,
smyl
a já vzápětí
vzdávám svůj dík.
|
Afghan Whigs:
2 Unlimited:
