Jen náhoda
je svedla dohromady,
zdá se, že nelitují,
ohlušeny tóny.
Polštářky na svědomí,
lokty jak staré hrady,
to mládí báječné
zvonkohrou zvoní money.
Zde podél sálu
proudí čistá řeka,
v dál proudy trosky
hrází zanesou.
Zatím však na ně
rozkošný čas čeká,
opilé myšlenky
zápolí s noblesou.
Zatím však na ně
rozkošný čas čeká,
opilé myšlenky
zápolí s noblesou.
Bohatá dáma
tu imituje sambu
a ňadra pojištěná
poletují sálem.
Mladíci smělí,
neznajíce hanbu,
ji v smečkách štvou,
zrudlí jejím žárem.
Když jeden z nich,
co řek, že má rád Bacha,
rozmlátil klavír
a jeho trosky skryl.
Tu ona dáma,
Bachova tajná snacha,
ho vysvlékla,
že klavír nahradil.
Tu ona dáma,
Bachova tajná snacha,
ho vysvlékla,
že klavír nahradil.
Bývalý náhončí,
teď loupač zemské kůry,
co své sny uhoněné
pod zem zahrabával.
Má v ruce mávátko
a honí jim noční můry,
až tnul jim do svědomí
mávátkem jak mával.
Pak slunko vysvitlo,
oni sebrali své síly,
rolety stáhli,
aby neslyšeli tlení.
Jak jeden muž
se vzpírali té chvíli
a s podmínkou byli
ze snů propuštěni.
Jak jeden muž
se vzpírali té chvíli
a s podmínkou byli
ze snů propuštěni.
|
František Ringo Čech:
50 Cent:
Alabama:
