Asi jsem vyhořel,
nutno přiznat, je to tak,
asi jsem vyhořel,
byl to fajn táborák.
Shořel mi obývák,
podlaha, nábytek i zdi,
v tahu je všechno,
s čím měl jsem starosti.
Shořely mi názory, pocity i tužby,
třeba na ně zavolat úklidový služby,
můj život je na uhel, zatím nesvedu,
najít na to novej úhel pohledu.
Nečekej, že vstanu z popela,
jen se v něm brodím,
nejsem fénix, co s tím nadělám,
tak už to chodí.
Na co dřív jsem míval chuť,
z toho zbyla už jen suť,
co teď se mnou, Bůh jen suď,
Bůh jen suď.
Asi jsem vyhořel,
teda spíš určitě, než asi,
prostě už bohužel,
není co hasit.
Shořela postel
a s ní všechny blbý sny,
shořely skříně a v nich všichni kostlivci.
V zápalu boje s větrnými mlýny,
nevšim' jsem si, že za zády kuchyně hoří mi,
ve snaze pokořit každý pohoří,
zjistil jsem, že kdo hoří, ten pohoří.
Nečekej, že vstanu z popela,
jen se v něm brodím,
nejsem fénix, co s tím nadělám,
tak už to chodí.
Na co dřív jsem míval chuť,
z toho zbyla už jen suť,
co teď se mnou, Bůh jen suď,
Bůh jen suď.
Bůh jen suď.
Vím, že tohle už nespravím,
je čas začít od základů,
posunout se zas' o dům dál,
však kam, čekám na dobrou radu.
Na tom, že nemám nic je fajn,
že nemusím balit, stačí vyrazit,
tam, co se ode dna odrazím,
jen co se umeju od sazí.
Nečekej, že vstanu z popela,
jen se v něm brodím,
nejsem fénix, co s tím nadělám,
tak už to chodí.
Na co dřív jsem míval chuť,
z toho zbyla už jen suť,
co teď se mnou, Bůh jen suď,
Bůh jen suď.
Bůh jen suď.
Bůh jen suď.
Bůh jen suď. |
Udg:
