Po břehu řeky mladík utíká, šťastně se směje, běh ho zalyká, předbíhám, řeko, na vlnách slunečný jas, řeka si zabrouká: Chlapče, já jsem čas. Po břehu řeky stařík pospíchá, co chvíli klesá, tiše zavzdychá: Přede mne vlny nové a nové jdou zase. Řeka jen zašeptá: Starče, já jsem čas. Čas to je řeka, čas to je závodník, na stupních vítězů, co stojí nahoře, pustí tě před sebe, ví, že tě předhoní, třeba až v cíli tam u moře. Řeka jak děcko nejdřív skotačí, snadno s ní mládí běžet postačí, jednou však každý uslyší zepředu hlas: Nechoď už za mnou dál, zůstaň, já jsem čas. Kdysi mi maminka vyprávěla pohádku o chlapci, narozeném u pramene velké řeky, jednou si chlapec vybral kadeřavou vlnku, co do údolí pospíchala a vyzval ji k závodu. Po břehu řeky mladík utíká, šťastně se směje, běh ho zalyká, předbíhám, řeko, na vlnách slunečný jas, řeka si zabrouká: Chlapče, já jsem čas. Po břehu řeky stařík pospíchá, co chvíli klesá, tiše zavzdychá: Přede mne vlny nové a nové jdou zase. Řeka jen zašeptá: Starče, já jsem čas. Čas to je řeka, čas to je závodník, na stupních vítězů, co stojí nahoře, pustí tě před sebe, ví, že tě předhoní, třeba až v cíli tam u moře. Řeka jak děcko nejdřív skotačí, snadno s ní mládí běžet postačí, jednou však každý uslyší zepředu hlas: Nechoď už za mnou dál, zůstaň, já jsem čas.