Pálí do ticha kříž,
poklekám,
brání mi vstát,
jít po kolenou k tobě mám.
Raněn ránem chrám, když padá,
k jeho troskám máš jít po kolenou,
den je temný, noc je bledá
únavou.
Slýchám šeptání stěn,
kde ses bál,
slýchávám pláč zdí
rozbořených katedrál.
Vcházím po kolenou k tobě,
líbám prach dláždění,
schází dvě, tři slova do vět,
bůh, zdá se, dál tu není.
V nočním vánku strom se kývá,
letní hvězdu má nad korunou,
v kůře tvář svou věčně skrývá
nevinnou.
Mává větvemi strom
poutníkům,
říká jim: Stůj,
dál po kolenou musíš jít.
Raněn ránem chrám, když padá,
k jeho troskám máš jít po kolenou,
den je temný, noc je bledá
únavou.
Slýchám šeptání stěn,
kde ses bál,
slýchávám pláč zdí
rozbořených katedrál.
Vcházím po kolenou k tobě,
líbám prach dláždění,
schází dvě, tři slova do vět,
bůh, zdá se, dál tu není.
Vcházím po kolenou k tobě,
vcházím po kolenou,
svítá paprsek v nádobě,
zbývá po kolenou k němu jít.
|
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Bára Basiková:
