|
|
Trollech - V Kodském polesí Trollech - V Kodském polesí |
| Cítím velký den přírody, majestantný kraj plný stromů, potoků a skal, součást říše Trollech, Kodské polesí - lesní scenérie, nekončící aleje, hluboké rokliny, křišťalové potoky.
Za chladného rána zjara vcházím do Kodského polesí, už u bran cítím život lesa i skrytých bytostí. Dobře o nich vím a o to víc mě mrazí po těle. Jen slabě prosvítá za kopci ranní slunce, jako k zemi přikovaný v stoje zírám na obzor. Obrovští jeleni kráčí po horizontu, klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy, pořád je vidím míhat se mezi křovisky.
I já stojím na horizontu, hledím v nekonečné lesy. Mám tu tolik přátel, co více si přát? Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty, je jich tu mnoho a všechny krásné, lesní. V údolí šumí potok, vrány krákají - kráčím, kam mě vede síla magická. Tisíce lesních hymen mi zní myslí, sic jsem pouhou návštěvou, cítím stíny domova.
Ten strom, jenž mě volal dotknout se kůry, pohladit rukou, v přepevném objetí hledím ku větvoví, jako bych líbal ženu, nemohu teď odejít.
Půjdu dál po cestě, čeká mě pramen. Přírodní píseň zpívá les a víla je se mnou. Průzračná voda chladí mé i její ruce. Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku.
Tak rád bych zůstal, však má cesta vede dál, přes pole zelenavé já musím jít. Koněpruské jeskyně budiž můj příští cíl, snad ne nadlouho se teď musím rozloučit. Sídlo dávných keltů prý je tento kraj, znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch. Jistě se vrátím do těch pravých hvozdů obejmout paní z lesa. Vím, který je to strom. |
| |
