Jak čas běží, on tam leží,
pod tou věží Eifelovou,
i když sněží, dál tam leží,
průvod kněží vzdává mu hold.
Místo šatů má kůži,
tvář k tomu lidskou má,
ve rtech á zvadlou růži,
štěstí se mu vyhýbá.
Dlouhé vlasy, dávné časy,
salón krásy nepomůže,
z které lásky, mnohé vrásky,
naskáče ti husí kůže.
Místo šatů má kůži,
tvář k tomu lidskou má,
ve rtech á zvadlou růži,
štěstí se mu vyhýbá.
Jak čas běží, on tam leží,
pod tou věží Eifelovou,
když sněží, dál tam leží,
průvod kněží vzdává mu hold. |
Abraxas:
