Ach. To byl zase jednou divnej čas,
pražilo slunko, pálil mráz
a naší bábě zšedl hlas,
já měl to štěstí potkat Vás.
Z mých známých už každý tuší,
že já jsem v tom až po uši,
a když se to nesluší,
Vás přirovnávám k Venuši.
Venuše Věstonická,
můj byt je jako klícka,
nechci v něm déle žíti sám.
Nad městem hrad se tyčí,
tadyto těmi klíči
ti k němu bránu odmykám
Mám ještě lesy zámecký,
na hony mám psy lovecký.
V zámecký kapli hraje beat,
řekni a můžeš všechno mít.
Ta slečna Věstonická
však není romantická,
asi mě vůbec nevnímá.
Neřekla ani slova,
já abych hledal znova
dívku, co pochopení má. |
Abraxas:
