Učil se čekat a naslouchat
na staré křivdy se rozpomenout
pozval si zástupy myšlenek
tak je propustil ze svých pout
V paprscích slunce se prozářil
světlem přikryl svůj černý plášť
ušitou bolest zoufalství
v místě kde žil jen strach a zášť
R: Sám už si vybral cestu...
Divoká zvěř vešla do lesů
mraky spustily ostrý smích
dlouze se díval k nebesům
jako psanec a tak jako mnich
Odpustil všem které opustil
prosil všechno za odpuštění
hledal se v zrcadlech na písku
našel v sobě co jinde není
Pavlína Jíšová:
Pavlína Jíšová:
Pavlína Jíšová:
