Den propad noci, tahá se s ní
dráty jsou plný ptáků
Kouř lehá na zem a v kolejích zní
sonáta spěšných vlaků
Až vítr spustí funébrmarš
očeše zrezlé túje
pak i já spěchám, nečekám až
mi naposled boty zuje
Mráz za pět nehtů zalezlý šedý muž
k ránu si lízne a odplivne na kaluž
Plout bude nebem chladná vzducholoď
sbal do dvou kufrů a se mnou pojď
Dřív než se shnilé listí na cestě začerná
Pojď, než můj bratr zjistí, že jsi mu nevěrná
Vezme nás vlak, co jezdí z podzimu do léta
Podívej, i ta husa už tím směrem odlétá
Náš tajný expres neznámo kam
nepočkal ani chvíli
Já sedím v kupé potmě a sám
sníh padá černobílý |
Ondřej Brzobohatý:
Bůhví:
Bůhví:
A Tak:
