PřAátele vDítám, stromy, řGeku, slunce, ptAáky pozvu dDál,
"dAobrý den," řDíkám, těmhle kGamarádům jAá vždy otvírDám,
dejte jAaro do mých dnů, já mHmiěla pár príma snGů,
na jeden z nAich si vzpomínám: s vámi jGít na dlouhý flAám.
R1: A jHmiít zeleným Emiúbočím až tAam, kde známí tě pDozdraví,
a dHmiál, dokud dech pEmiostačí, kde čAas i tebe zastavHmií.
Na prahu stojím, lodi jen tak v moři já se podobám,
na zvonek zvoním ze vzteku, že se mi ten zvuk snad jenom zdál,
jak tady dlouho čekat mám, zima je dlouhá, povídám,
vždyť žádný z hostů nejde dál, já vím, každý za své vzal.
R2: Teď znáš, proč dávno nepláčem vždy, když karta se otočí,
nám všem život dál utíká pod zamračeným obočím.
R2:
|
