CZ oblaků tak černýDmich padá na Czem bílý sníh,
vločky spolu tančí, dokud neuvíznou v závějích,
Cmalý capart záFří, že až k němu Cvločky doletí,
a pak opatrně čeká, Dmiaž mu jedna Cspadne do dlaní.
®:GSmutné oči sFklápí, jednu malou Cotázku v nich má,
Cv dlaních místo vDmiločky, zbyla mu jen Cslza studená.
Zatoužil ten malý, kamaráda sněhového mít,
zaved by ho do pohádky, ve které už dávno toužil být.
a už v dětských dlaních sněhobílý panák vyrůstá,
uhlí místo očí, na hlavě jen starý hrnec má.
®:Tichý dětský úsměv sněhuláka na svět přivítal,
a už si spolu hrají, jak si to ten malý vždycky přál.
Starý den se loučí, za chvíli už půjdou deti spát,
na sněhové pláni sněhulák však musí zůstat stát,
za rozkvetlým oknem capart do tmy oči upírá,
nemá ani zdání, kamarád že venku umírá.
Nový den už vstává, probouzí se v ranních tmách,
po tvářích se koulí capartovi slzy jako hrach,
otázku ma v očích, kam odešel přítel, kdo to ví,
na rozkvetlé louce v louži leží hrnec děravý.
|