Lesní žena
„Odpočívaje u mého táborového ohně
jsem hleděl hluboko do plamenů.
Mé myšlenky musely být někde úplně jinde.
Někde hrozně daleko od tohoto místa.
Náhle jsem ucítil, jak mě sledují dvě oči.
Otočil jsem se a uzřel jsem tu nejošklivější věc,
jakou jsem kdy viděl.
Ta dáma stála na mýtině jako stín v noci.
Ukazovala na mě svými pokřivenými prsty
a příšerně se usmívala.
Oslovila mě hlasem, který zněl tak,
jako kdyby s nikým nemluvila už věky.
Jestli prý hledám kouzla, měl bych jít s ní.
Jsem jenom člověk. Smrtelný člověk.
A ona nezanechává ve sněhu žádné stopy.
Přesto ji následuji tam, kam jde, protože mi slíbila kouzla.
Dovedla mě do části lesa, kterou vidělo jen málo lidí.
Kam slunce určitě nikdy nesvítilo,
ale země skrývá mnoho tajemství.
Řekla, že mne viděla přicházet a ví, kam jdu.
Ale ještě než půjdu, řekla, že je něco, co bych měl vědět.
Nabídla mi schopnost přežít smrtelná zranění.
Každá rána mečem nebo jinou zbraní
bude vyléčena jejím vlastním stromovým lékem.
Kouzlo bude účinkovat do té doby,
než přijde čas opustit tento svět.
A jediné, co za to všechno chce, je mé mladé srdce.
Jsem jenom člověk. Smrtelný člověk.
Budu potřebovat každou pomoc, které se mi může dostat.
A tak jsem daroval své srdce ženě z temného lesa.
S ním nebo bez něj... můj život ještě není u konce.“
Křídlo netopýra a oko ještěrky.
Prach z hvězdy spadlé z nebe.
Slzy panny a semeno boha.
Třináct kapek krve z kojence.
Trochu kočičího trusu a Měsíční olej.
Krátkou chvíli míchat, tak málo, jak jen to je možné.
Ta mast pak má být nanesena na místo, kde srdce tluče silně.
„Necítil jsem žádnou bolest,
když vrazila své ruce do mého masa.
Pomalu vytahuje tlukoucí srdce z mé otevřené hrudi.
Uloží mé srdce do hadí skrýše
a bude sledovat, jak plynou léta.
Teď je na ní oddalovat okamžik mé smrti.“ |
Bathory:
Bathory:
Bathory:
Bathory:
Bathory:
