Karel Plíhal
Vrana
1. EByly časy, kG#midy i vrána C#mitak nádherně zEpívala,
žAe vedle ní Ei ten slavík knF#miíkal jako sH7ele.
KEaždé ráno přG#mied rozbřeskem hC#miodila se dEo gala,
nAadechla se, Eodkašlala F#a spustila smH7ěle:
R: KErá, kG#miG#mirá, kC#mirásná je sEvoboda,
slAadká jak jEahoda nF#mia lesní skH7alce.
KrEá, krG#miá, krC#miásně je nEa světě,
kdAyž vítr nEese tě tH7am a zas tEam.
Krá, krá, krásná je svoboda,
hebká jak košile zručnýho tkalce.
Krá, krá, krásně je na světě,
když na své "Můžu?" si odpovím sám.
2. Zatím dole v mraveništi všichni tvrdě makají,
pro matičku, pro královnu pot se z nich jen leje.
Jen co vránu uslyšeli, šeptají si potají -
- nám tu hoří plán a tahle mrcha se nám směje, že prý:
R:
3. Královna se rozčílila, teda tohle ničí morálku,
ještě aby mravencům to začlo vrtat šiškou.
To nám ještě scházelo, když chystáme se na válku,
a vydala se pohovořit s loajální liškou.
4. Nyní je vám asi jasný, jak to s vránou dopadlo,
ten, kdo umí lítat, ještě nemusí být tabu.
Královně šlo o krk a tý lišce zase o žrádlo
a od tý doby vrány nejsou svými pány,
jenom občas v prudkém hněvu zazpívaj' si pro úlevu,
bez nároku na honorář:
Krá - krá
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
