Dotek jedu pečetí můj osud.
Rozbřesk odráží noc s mojí slávou
Slunce samo mne ctí
Kdysi král růží, nyní pán zlata
Bohové sami závidí mou ruku
Požehnanou darem zlatícího doteku
Osud třímá nůž, aby přeřízl nit
Proklínám den, kdy se můj sen stal mým pádem
Najednou toužím jen po tobě, má jediná lásko
Ve své dokonalosti nemám žádné touhy
Však oči stále svítí chamtivostí nevyřčenou
Pošetilost tak smrtící jako hřích se nyní stala mým koncem
Proklínám den, kdy se můj sen stal mým pádem
Najednou toužím jen po tobě, má jediná lásko
Nezasloužil jsem to, dar s krásou uvnitř?
Jak sobečtí byli Bohové, že schovávali svou hojnost před mým oprávněným pokladem?
Opravdu jsem se stal jedním z nich ... má smrtelná vada
Ó ano! Mám její háček, provázek i závaží!
Díky mne je svým vlastním novým náhrdelníkem!
Nyní je dobrá jako zlato!
Proklínám den, kdy se můj sen stal mým pádem
Najednou toužím jen po tobě, má jediná lásko
...přestřihnout nit... |