Spoustu dní...
Zase je dešdivý den, modlím se ať je týden u konce. Sedím v baru ja sám s kríglem ješte, než jsem vysílen, noviny přečíst mi de, smutnou náladu doplňuji hořkým pivem.Obvykle nechci společnost, radsí sedím sám, baví mě přemýšlet o těch, co sedí dál.Přijde za mnou slečna, smutná v pohledu, brečí, utírá si mokrou budnu od popelu. Ptám se, o co jde, že v noci chodí pít. Prej že za to muže život. Někdy bolí více, někdy míň. Někdy rozdá více ran, než stačíš přijmout. Ale ne každý musí přijmout a odejít si svou, kterou má od manžela, co příliš ho nechtěla, po každé ráne sliboval, že už to neudelá. Takže večer místo pohádky dítě slyšelo krik, naučeno od matky zavřít oči a dělat, že spí. Matka každé ráno s brekem a omluvou slibovala synovi, že s otcem žít nebudou. Ale každý den byl stejný, jako ten včerejší. Každý den ti aspon jednou za den přejde smích.
Spoustu dní se prostě musí stát, když musiš bojovat, abys nemusel deset krát po sobě čelit a přijímat stejnou ránu, stejný den jako včera na který nemáš chuť.
Zase je dešdivý den, přesně jak před týdnem ani dnes jsem nečekal, že za mnou někdo přijde. Přemýšlím, co dělá slečna, co mi vyprávěla příběh, co děla jeji manžel, ubožák, zmrd a přítel co ji mlátil přes týden, tim ničil jejich sen, že budou fungovat ako rodina aspon přes víkend.
Sliším rozhovor dvou lidí blízko mně o jednom smutnom osudu, tak přemýšlím, čím to je, že chlap si vezme ženu a spolu mají syna. Jsou šťastni pět let a potom je to všechno jinak. Nevěřil jsem tomu, co jsem slyšel metr ode mně. Říkal, že ho mrzí, že ubližoval své žene, když s ním nechtěla jít do postele kdykoliv chtěl, tak ji namaloval na ji tvář nekolik děl. Mrzelo ho, že nechával syna usnout. Nenašel totiž nic, co by jeho vztek mohlo utnout. Tím pádem bude mít syn navždy spomínky na něj, představy reálnejší jako než (???tomuto nerozumiem???). Potom (?) a s brekem odešel, někoho mi připomněl, ale to se fakt děje den co den.
Spoustu dní se prostě musí stát, když musiš bojovat, abys nemusel deset krát po sobě čelit a přijímat stejnou ránu, stejný den jako včera na který nemáš chuť.
Zase je dešdivý den, modlím se ať příjde ta žena a řekne mi, co dělá její expřítel. Jak žije se synem, co déla tá svině, co jim dávala rány, chci prostě ten příběh. Nikde nikdo, marne jsem čekal, premejšlím, doufám že ho nechala, že prostě není s ním. Stále přemejšlím nad tím, co dělá její syn, jestli je s ní, nebo se chudák někde stratil.
V televizi v baru vidím rozhovor dvoch pánu v kravatách ale bez koruny bez dolaru. Přišli o kariéru, protože nechtěli přijmout cizí rozhodnutí a tak skončili svou vinou. V tom se ozve smích, když chci platit, barman mi prohlásí, že dneska je alkohol grátis. Ukazuje kluka, co leží tváří na baru, buď únavou, či chlastem alebo neměl náladu jít domu, anebo fakt neměl kam jít. Co když to byl její syn, co třeba postrádal byt, nebo její smích a už nic nemohol dělat, možná prožil den co byl stejný, jako ten včera.
Spoustu dní se prostě musí stát, když musiš bojovat, abys nemusel deset krát po sobě čelit a přijímat stejnou ránu, stejný den jako včera na který nemáš chuť.
|
Ideafatte:
Champion Sound:
Ace:
