1. Po Dstonku trávy D/C#míří k Hminám
Emisvětluška, ne, nech ji A7být,
ten Djejí někde D/C#čeká Hmisám,
když Emidotkneš se jí, třeba nebude ho A7chtít.
R: HmiZkus se dotknout mě a potom F#mizkusím to já,
kolik Hminěhy nosí lidská Edlaň,
já Dnevím, ale D/C#mně se zdá, že Hmizáříš
jak zeEmi světlušek Acelá stDráň.
2. Něco duní, neboj, klid,
to jen ve skalách tu bloudí vlak,
světel oken dlouhá nit
dotkne se nás, zmizí pak. R:
3. Po stonku trávy míří k nám
světlušák, ne, nech ho být,
unavený, chce být sám,
dělal světýlka, a teď chce snít. R:
|