AVítr se zdvihá a Epíská
a noc Hmiopilá začne se Esmát,
jen ten, kdo ví, jak je, když se stýská,
jen Aten umí Dříct, jak mi Eje.
Zavřenej s kytarou skládám,
a když neskládám, pořád bych spal,
kam se podívám, všude je tě kousek, lásko,
včera vlasy tvý jsem ze stolku vzal.
®: Však Avíš, však Evíš,
taky díváš se z oken, jestli mě neuvidíš někde stát,
netrap se bůhvíproč, miláčku, doma jsem, sedím sám,
Atvůj, jen Etvůj.
®: Vítr se chlubí a píská,
suché zemi přines' stíny a déšť,
a co já, kdo mě zchladí, kdo vískat
bude ve vlasech, když ráno chci vstát?
®:
*: Však Avíš, však Evíš, však Avíš, však Evíš,
však Avíš, však Evíš, však Avíš, však Evíš, však Avíš ...
|
Pavel Bobek:
