Ráno Eotevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen Anevěstu, a moh' se Ebrát,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak F#nad Vltavou Pražskej Hhrad,
ráno je Enaděje, co neumírá před polednem,
když Ado oběda nevyjdeš G#ven,
kukneš se Ana teploměr nálady a Epodle pole
s Hnovinama začneš Eden
®: Co člověk nemá, Amá, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, Edá, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i Hstesk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce Eblejská.
Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh',
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
3 x ®:
|
