Plakalo ADobro na rohu s Láskou,
Pokora zpívala jim druhej hlas,
před sebou klobouk a v špinavejch blůzách zpívali Dhlad,
a kolem Elůza, v rukou kameny a bahno a žluč,
za pár Hmidrobnejch je nutila Esmát,
Hmivýkřiky "sražte je a nenechte být",
někdo Epřines' první dříví, oni E7zůstali stát.
Moudrost je hloupost, co vymyslel někdo,
aby se lidé mohli trápit jen,
čím toho člověk ví víc, tím smutnější mu připadá svět,
jak bezohledně jednoduchost blaženě spí,
šťastná, že neví nic,
lemtá si svou skleničku a na mastnej stůl
hlava padá, co asi říct?
®: Že hvězdy Aza noci když na nebi svítěj',
můžeš si číst z jejich krásných jmen,
a z knížek básníků že voní to krásou, když verše Dzní,
že v Epodvědomí máme všichni jasnej cíl:
Hmipomáhat a v ústraní Ebýt (stát),
že Hmiláska je to jediné, s čím přežít se dá,
a Ebolest přijde, když nejde E7žít.
Poslední první budou, až přijde ráno,
na schodech kamsi budou zástupy stát,
a ten, kdo nevěřil, co moudře je psáno, asi bude se bát,
a všechno nenávratně sečteno přijde,
aby se zpovídal, už nepůjde lhát,
domů se jde tak strašně snadno,
jsou cesty, odkud nejde vrátit se, vstát.
3 x ®:
|
Pavel Bobek:
