1. Obrysy Dmidomů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým
a z černých krovů větví hvězdy chCtěj' jít k Fnám,
tak ještě Apod zadek si dát pár dek, co v Bnoci budou hřát,
a Gmiza ruku tu svou, bez níž by Astejskalo se, až začnete Dmihrát.
Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád,
když smůla z ulomených větví zdobí kmen,
do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad,
a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát.
®: DmiPísnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout,
když doba na kahánku pláče smutek má,
čistá jak Gmistudánka, když zní, nocí když Dmirozhněvaně hřmí,
a vůbec Anejhezčí je, když smíchem zazvoDminí.
Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj',
ještě se marně ladí, však taky ne moc,
a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál,
tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál.
®: Dmi, C, F, A, B, Gmi, A, Dmi
®:
|
Pavel Bobek:
