Jak v Emořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak Autekla nám láska, jó, to se Estává,
a F#7najednou tě, holka, nemám H7rád.
Mám Edost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak Aněkdy zase brnkni, jó, to se Estává,
prostě H7táhne mě to z kruhu Even.
®: Já Epůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, Aohniště a tunel a Etrať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý Ařeknu sobě: hloupneš, tak Eplať.
Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád. ®:
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
