VzAmipomínám - Gjednou, to Amipřišlo k nám Gvedro,
že Amijabka se na Gstromech Amizačaly Dpíct,
a v Amipotocích Gsucho, jen Amikámen a Gpísek
a Amiprach místo Gvody, co Amiměla tam Dtýct.
Už Amidobytek v Eminoci nás Amize spaní Emibudil
a Amiřvaní to Gstěží už Amidalo se Dsnýst,
my Amichlapem, co Gtady se Amiobjevil k Gránu,
pak Amilehce a Gmoc rádi Cdali se Gsvíst.
®: "Když Amikaždej dá Emidolar,"
nám Amiřek' tenhle Emikoumák,
"Amiznám starý Gkouzlo a Amidéšť přivoDlám,"
Amiza jeden Emikulatej Amizkusit to Emistálo,
Amina svý si Emipřišel - co Amizbejvalo Dnám?
Navečer vobzor se vybarvil duhou
a sloup suchý trávy a prachu se zved',
tak silnej, že nešlo stát na vlastních nohou,
co stálo mu v cestě, to rozbil a smet',
jak seděl chlap s námi, řek' mý sestře Líze,
že neviděl žádnou, co vo ni by stál,
a jestli mu aspoň dost malinko věří,
že jedině s ní by se vydat chtěl dál.
®: Najednou ticho a tma jako v hrobě,
blesky a hromy - a začalo lejt,
takovej psí čas, že do svojí boudy
i náš vlčák Johny hned zalez' se skrejt.
Vtom vrznutí dveří, v nich zmáčenej klobouk,
nám plechový hvězdy blejsk' do vočí třpyt:
"Hej! Konečně mám tě, tak vstávej a půjdem,
a hloupostí nech, jestli chceš aspoň žít!"
Za podvodný kousky se létama platí,
přesto jsme chlápka pak nechali jít,
svou pravdu měl v jednom: když po něčem toužíš,
nutný je věřit a strašlivě chtít.
|