GJá sám Dpozdě večer jsem do sálu vešel, sed za stůl a uslyšel smích,
Amikrásná se zdála a Dna mě se smála, já se Amizeptal, jak Dříkat jí Gsmím.
GJestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej a máš-li touhu, tak G7líbat mne Csmíš
a Dbílá jak svíce už neřekla více a já se jen díval, jak sedá si Gblíž.
A pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil a v zápětí namířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí, já malý byl a byl jsem sám.
To, co potom se stalo mě úplně vzalo, měl začít a právem mě zbít,
však zničil mé plány, řek namísto rány slov pár, dodnes slyším je znít.
Řekl jí Glásko, mě ubývá Csil, já říkal si dávno, že bídným jsem Gbyl,
já Ccítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se ztrácí můj Gcíl,
řekl jí Dlásko, mě ubývá Gsil.
ADál vím, že zmizel jak spadané listí, ale jeho stín nezmizel Es ním,
my jsme Hmidál ty hru hráli, Eve dveřích stáli, i Hmitam s námi Estál ten Astín.
AByla krásná, jak nebe, já slyšel sám sebe, jak říkám, že A7nepůjdu Ddál,
Euž nevím nic o ní, jen hlavou se honí těch slov pár a stín co tam Astál.
Řekl jí Alásko, mě ubývá Dsil, já říkal si dávno, že bídným jsem Abyl,
já Dcítil se králem, teď chudák jsem málem a v mlhách se ztrácí můj Acíl,
řekl jí Elásko, mě ubývá Asil.
|
Pavel Bobek:
Pavel Bobek:
Pavel Bobek:
