1.EmiLásko Gtajená, Dlásko Hmibez jména
Cden co Amiden kradeš Hspánek H7můj
EmiDlouho Gvím, že tě Dráda mám
Hmiale Emitouhu svou H7před tebou Emiskrývám
GVím, vím, že jsem Dtroufalá pane Emivysněný Cpane H7vzdálený
Gvím, vím, že jsem Dtroufalá
ale Emipřísahám H7že se mi EmilíA, Emibíš.
2.Dívko nesmělá, proč bys nechtěla zítra se mnou si schůzku dát?
V lesním zákoutí ústa ztichnou ti víno nám rozpaky zkrátí.
Má láska je tajnou hrou, paní vysněná, paní vzdálená,
má láska je hříšnou hrou, při níž rukávy zbarví se trávou.
3. Ty mě můj pane, málo znáš, já jsem doufala že my jméno dáš,
chvíle v náručí - to mně nestačí, pořád to jsou jen chvíle.
Vím, vím o co chtěl bys hrát, ty chceš ublížit a já milovat,
vím, vím, o co chtěl bys hrát, však mé rukávy zůstanou bílé.
4. Já tě má paní, málo znal, místo k oltáři jsem tě k lůžku zval,
já líčil pastičku na chtivou šelmičku, laň ale nebudu střílet.
Vím, vím, to se může stát, ale ublížit je též milovat,
vím a vždy budu vzpomínat na tvé rukávy jako sníh bílé.
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
