1. Já měl Gpřístav tvejch dlaní, tvůj Cnádhernej Dsmích,
a teď Gnemám tu stání, jsi Cchladná jak Gsníh,
jenom déšť dům tvůj Cstřeží i souDkromou pláž,
jenom Gvítr, co běží, ví Cto, co ty Gznáš.
®: A mně (tak mi) Dza límec prší, kéž Gďábel to spral,
když Dsmůla se vrší, tak Gproč hrát fér dál,
přitom stačí tak málo, a Cměl bych hned Dvíc,
kdybych Gto správný slovo včas Cdokázal Gříct.C, G, C, G
Víš, já doufám, že jednou sny zůstanou stát,
mraky dešťů se zvednou, tak nevím, proč lhát,
je už dávno mým přáním svým trápením hnout,
ale pořád se bráním jít tam, kam jde proud.
®:
Proč se do plnejch kádí vždy přidává snáz,
to je to, co mi vadí víc než déšť či mráz,
to je to, co mě trápí, co nedá mi spát,
chladnej déšť město zkrápí a musím se ptát.
®: Proč mi za límec prší, proč nejdeš mi vstříc,
proč se dál smůla vrší, proč bojím se říct:
hledej, má milá, znova, a nedej se splíst,
chlapa, co správný slova vždy dokáže říct.
|
Spirituál Kvintet:
Spirituál Kvintet:
