Když Dvítr Azvedá ptáky Dz pobřeží
a Gv křídlech slyším Ahlas
a Dkoním Av postříbřených Dotěžích
se Gnechce Dmezi Gnás.
Když Aležíš v hlubinách bez Dnávratů
a Gcítíš, jak dny Ajdou,
jsi Dbez pout, Abez dechu a Dbez šatů
a Gdýcháš DsvoboGdou.
Když dálka propadá se do moří
a hadích návleků
a prázdným výškám, když se pokoříš
a zmizíš do věků.
Když vplouváš s karavelou do mraků
a nespíš náhodou
a cítíš slabou vůni tabáku,
dýcháš svobodou.
V mlhách, upletených z korálků,
když měsíc schází z hor,
v lodích, vymyšlených pro válku,
vyplouvám za obzor.
Slyším, jak rozbíjí se lucerna
i cinknout podkovu,
nečekej na mě, moje nádherná,
Altheo z ostrovů. D
|