Ó, tak stojí psáno, synu:
když se veškeré vodstvo a pevnina,
které vidíš kolem sebe, zrodily,
člověk a zvíře byli jedno
A bohové nebes
se procházeli po tváři Země
Několik svobodných a nevinných
lidí chodilo cestami vedle nich
Po nestvůrách ani známky
Jen hvězdy na nebi
znající den a noc,
déšť a vítr, hlad a strach
Ale ne smrt ani život
A zatímco všechny živé bytosti a zvířata žili v míru
a bohové nebes si užívali hojného bohatství Světa,
obři povstali ze svých jeskyní a vyrazili proti nebi,
vyzývajíce do boje bohy, aby tak získali vládu nad Vesmírem.
Až když nesmírné síně Valhally stály v plamenech,
osvětlujíce okolní světy, bohové se probudili ze svého
opilého spánku, aby spěchali nebem a srazili se s obry
v největší bitvě, jakou kdo kdy viděl.
Hlavy, paže a nohy obrů i bohů teď padaly dolů na Zem
a také... zbraně - meče ze zářícího kovu... A ti,
kteří našli a vzali tyto zářící čepele do ruky,
byli jen lidé, a tak se člověk stál pánem tohoto světa.
Tento příběh vypráví o zuřících větrech,
černých mracích kupících se tam nahoře
a o blescích sršících ze žhnoucí,
krvavě rudé oblohy
Hory se propadly do moří,
Země se třese, světy bortí
končíce tak věk bohů
a dávajíce vzniknout našim časům
A člověk žil a učil se
tajemství oceli
Ruda ze Země - oheň z oblohy
Ukována je čepel bohů
Krev a železo
Krev a železo
Krev a železo
Krev a železo...
Tak člověku nastal věk
učit se a učit další, síla poznání
pravidla krve a železa,
a vyprávět příběh o tom, jak člověk poznal
tyto zářící čepele z oceli
Znajíc minulost, bude znát i budoucnost
a člověk bude vládnout, ano,
dokonce si podrobí i jiné světy
A ona pak rozvine plachty na svých hvězdných lodích
plujících skrze dobitý černý prostor
a tak vzniknou noví bohové Nebes...
Krev a železo
|