Vy nemáte tušení, s kým máte tu čest Jsem výtvor všeho umění, jsem růže, co chce kvést Jsem jiná a jsem jinačí, jinačí, než jsou oni A pořád mi to nestačí Jsem vysoko, jsem na koni A vás přeskočím – hop!hop!hop! Jsem snob, jsem snob, jsem snob! Mě přece musí každý znát, jsem nepřehlédnutelný tvor Já si na nic nechci hrát a nenarážím na odpor Každej se na mě usmívá, až mě to skoro nebaví Kdo mě potká, radost má, a když mě taky pozdraví Tak odpovím jen s patosem Snob jsem, snob jsem, snob jsem! Mužů je kolem mě vždy dost a oni se tím netají, Že pro moji bezcitnost jim jejich srdce pukají Každý by chtěl slyšet, vím, jak říkám: Jsem jenom tvá Než to, tak radši oněmím. Jeden za mnou furt dolejzá Já nevím, co s tím vocasem! Snob jsem, snob jsem, snob jsem! Mám myslitelské nadání, znám všechny taje této země Něco vám hrůzu nahání? Tak se přijďte zeptat ke mně Nepotřebuju se vás ptát a někteří to nesnesou A nutí mě studovat. Vaše moudré knihy jsou Všechny leda na zátop! Jsem snob, jsem snob, jsem snob! My hýbeme tímhle světem, my V.I.P., jenom my Vysvětlete to vašim dětem. Jestli máš ňáký problémy, Dám ti dobrou radu na to: koukej si poradit sám Můj čas je vzácnější než zlato. Šíleně se nadouvám A zastaví mě leda strop! Jsem snob, jsem snob, jsem snob!