Na zdi mám tvůj obraz, bez barev, nemá rám A tvoje rysy znám, kreslím v nich kaligram Všechna ta slovíčka z tvé tváře zhudebním Šílená tónina, marný zpěv, já to vím Ticho je blažené, slova jsou naděje I hudba zažene můj strach, že ustrnem Večer co večer bdím a nic se neděje Naštěstí je pak noc zahnána novým dnem Ámen a konečná, odcházím, sbohem buď Sen se mi vytrácí, svedl mě, chtěl mě zmást Denní svit odhalí prázdný cit, bůh mě suď Na chvíli vyhrálo přání být tvoje část Emoce dusí mě pro city včerejší Snad alspoň tohle mé daktylské čtyřverší Ponuré myšlenky na chvíli zažene Rozum už nemůže, nemůže, vážně ne Okamžik úzkosti a tlaku na srdci Slova jsou bezmocná, touha je malý hřích I písně vzdaly boj vyjádřit, co ti chci Možná ti napoví ukrytý akrostych.