Kapo 2
Sólo: doprovod klavír D, A7, Hmi, G/A, G, D, A7, D
R1:
Já Dvám to, pane, Hmipovídám, na Dranní vítr Hmiteď čekám
ať Dvypráví mně, H7jak se toulal Eminad ní. A7
Snad Emivinen je pohár, co A7leží tu, že Dvítr v ranním Hmipřeletu
mně Emivoní, hm, A7voní, GVysočinou, DVysočinou.A7
R2:
Za Dmnou poštovní vůz dlouho míle Emikrájí, Gdálkou zrozenou A7nemoc posílí Djen, A7
s Dní prchají léta, odplouvá Emimládí, Glék mně v šatě A7nočním nabídl Dsen. D7
R3:
O tom, že Gna horách se A7mlha k útoku dolů Dřadí,D7
jak Gpotok loukou A7pádí si nechám Dzdát. D7
o lesním Gpřístřešku, kde v A7měsíčním lesku vítr Dbloudí, Hmi
v rose Emistudící, o toulce A7vonící GVysočinou, DVysočinou. A7
R2:
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší, pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a teď dálku denně krátí, Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
R3:
Na známou stanici můj vlak se brzy vrátí, tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Zpomalí útlé vlákýnko páry, až stojí, oči zapíjí, setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
R1:
Proč vám to, pane, povídám, když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu
jak Emivoní, hm, A7voní, GVysočinou, DVysočinou Hmi
GVysočinou, mojí DVysočinou.
|