EmPláč tě ze sna budí, tmou doznívá,
mou tvář si nesmíš nechat Dsnít.
EmJen v životě tahle úzkost přece bývá,
je lepší ho nechat v klidu Djít.
Nevěříš, když ráno z lože vstáváš,
já vedle tebe tiše neležím.
Za bolest ve svém srdci si vinu dáváš,
a naříkáš, já byla pro tě vším.
Chceš Cvrátit ten Dden, kdy ti Emmávám,
Cs tím, že se k Hmránu navrátíEmm.
CLáskou v očích Dsvých šanci Emdávám.
CTeď jsi zůstal Hmsám,
Cto byl osudu Hmplán.
CVím, že se Dnikdy nevráEmtím.
Tvůj život se mění a stále strádá,
mou duši, která hladila tě dřív.
Buď silný to se spraví, to se stává,
tak zanech žalu, musíš začít žít.
V mysli stále obraz můj zůstává,
jen těžko můžou city odeznít.
Já vím, tvá duše dlouze váhá,
i s jinou šťastný navždy můžeš být.
|